Přidat názor k článku Léčba sourozencem

Po precteni vsech prispevku je mi kojeni jeste odpornejsi, nez driv. Miminko chci. Jen ne kojit. Ta predstava (ze ja kojim) je mi odporna (uz od raneho detstvi), stejne tak kdyz vidim matky, jak k nim prijde pro me uz velke dite (2 roky a vic) a sape se po prsou. Kojeni maleho miminka - jak uz nekdo zminil - probiha vice v soukromi (tzn. neni tak graficke) a me vubec nevadi. Myslim, ze tohle je jen na kazde z nas.

Jen pro zaver, kamaradka ma 3 deti, uz velke, nekojila ani jedno a jsou mnohem zdravejsi nez ostatni - kojeni - vrstevnici. Podle poslednich vyzkumu kojeni neni zase az takove terno (Podpurne? Ano. Dulezite? Mozna. Nepostradatelne? Ne.), a neni to absolutne zaruka zdravi/nemoci ci inteligenci ditete, jde o genetickou dispozici.

Prace s flaskami neni - alespon tady v zahranici - zadna, myji se v mycce (nekdo normalne, starostlivejsi na program sanitize), rano se vyndaji, vyzivu si prednasypu v danych mnozstvich do male misticky rozdelene na nekolik casti a pohyblivym vickem a lahev se naplni kojeneckou vodou. Neohriva se, jen smicha. Krmit se muze uplne vsude, a nikdo se nediva s odporem ci naopak uchylaci neziraji s chuti. Krmit muze tedy i tatinek kdykoliv/kdekoliv bez vetsi pripravy a neni vse jen na matce. Je velky vyber druhu/typu kojenecke vyzivy.

Ja verim, ze pro vas - mile matky kojne - neni nic krasnejsiho, nez kojit. Ale potom existuji zeny, ktere odmitaji kojit jeste pred otehotnenim nebo si to rozmysi po porodu...nenazyvejte je krkavcimi matkami. To je nekdo, kdo sve dite nemiluje a mozna ani nechtel. Nema s kojenim nic spolecneho.