Přidat názor k článku Člověk má dělat to, nač má sílu

... přesně vidím naše zlatíčko od narození - když přes den vůbec nějakým zázrakem usnula, tak na pár minut, maximálně půl hoďky, jinak celé dny řev, nošení... Také jsem pořád v něco doufala - prý tříměsíční kolika, v 6 měsících se to zlepší, v 10 měsících - to jsou mrňata rozhozená, protože se staví, zkouší chodit, v roce až třech letech období vzdoru... a teď ve čtyřech a půl? Prý náznak hyperaktivity a vyšší psychická citlivost. (Dospěli jsme k závěru, že ten věčný řev miminka asi bylo už tehdy vztekání, protože ve vzteklých scénkách je mistr dodnes, ale nechci strašit, snad jsou i jiné důvody.)Půjčovat si naše dítko nějak nikdo nechce.
Pořád ještě jsme na konci dne hrozně vyčerpaní, ale v noci už se většinou - asi od dvou a půl roku - nebudí a občas si určitou dobu dokáže hrát sama nebo vydrží u pohádek a ve školce se jí od začátku moc líbí a vůbec je dost společenská i šikovná. To by mohlo být pro Vás povzbuzení. A co u nás docela dobře zabíralo byla jízda autem (pro usnutí) a návštěvy obchodů apod. (nenudila se); sice to není moc nápadité, ale lepší než jezdit se "řvoucím kočárem" nebo celý den nosit. Tak držím všechny palce, ono se to fakt postupně trochu lepší. A když si mimíse natočíte na kameru v jeho občasných chvilkách pohody, můžete se po pár letech podívat na videu, jak byl roztomilý:))