Přidat názor k článku Člověk má dělat to, nač má sílu

Ahoj Pavli, když jsem četla Tvůj příspěvek, připadala jsem si, že jsem to psala já. Nespavé dítě, neustálé nošení, nefungující babičky... Nejstarší syn "začal spát" přesně v den svých l.narozenin /jen v noci - ve dne od půl roku nespal vůbec/. Kyž jsem čekala druhé dítě ,přála jsem si,aby spal jako řádné mimino aspoň do třech měsíců. Splnilo se. Pak se synovi objevil atopický ekzém a nespal ani v noci ani ve dne. Až do třech let.Vzpomínám si, že jednou měl vysokou teplotu a jeli jsme na pohotovost. Já si přímo přála, aby si ho alespoň na den a noc nechali v nemocnici a já se mohla vyspat. Naštěstí si ho tam nenechali a nějak jsme to přežili.
Když jsem čekala třetího syna, přála jsem si, abych se aspoň jednou pořádně vyspala. Splnilo se. První den a noc po příchodu z porodnice prospal v kuse a tím takřka s řádným spaním skončil do svých šesti let. Ještě v době, kdy chodil do školy se několikrát za noc budil s křikem a než jsme my rodiče usnuli, plakal znovu.
Všichni příbuzní mi utěšovali, že se to změní, ani jsem tomu nevěřila. Ale stalo se.
Synům je dnes 20,18 a 15 let. Se spaním máme spíš problém opačný.
Doba probdělých nocí a dnů mi přijde jako dávný sen. Přeji Ti hodně sil a věř mi, že jednou se "to" zlomit musí!!