Přidat názor k článku Člověk má dělat to, nač má sílu

Reaguji na tento příspěvek,vzhledem k tomu,že jsem prožila naprosto stejné problémy a vím,o čem pisatelka píše. Má druhá dcera se narodila 24.12. před 20lety.Od příchodu domů z porodnice začala noční můra v podobě neustálého vřískotu miminka.Dělala jsem všechno možné,ale nic nepomáhalo.Dcera vřískala/neplakala/ téméř po celý den,po celou noc.Lehala jsem si do postele se sevřeným žaludkem,přes den jsem byla tak vyčerpaná,že jsem narážela do dveří.Ježíšek mi nadělil dáreček se vším všudy.Připomínám,že jsem jí do 8 měsíce kojila,dcera krásně přibírala,narodila se v termínu,netrpěla na prdíky,chovala jsem jí(často celou noc) a ona vřískala a vřískala.Zlomilo se to kolem 2 roku,přičemž již před tím to bylo stále lepší,ale musela spát se mnou v posteli.Mám fotku,kdy jí bylo 18 měsíců ve 4 hodiny ráno,jak si s ní hraji s balonem.Jinak to nešlo.Od malička měla svoji hlavu,byla tvrdohlavá,ale zase nesmírně chytrá.V 5 letech měla přečtený slabikář a sama od sebe se učila všemu,co jí přišlo do ruky.Dnes je na vysoké škole,nejsou s ní žádné problémy,mám z ní jenom radost.Ovšem puberta proběhla velmi problémově,musela jsem se zase obrnit absolutní tolerancí.Držím Vám palce,přejde to ,ale nechtěla bych to prožívat ještě jednou.Byla to zkouška ohněm.Moje první dcera byla sluníčko, o to to bylo ještě horší.