Přidat názor k článku Spojit všechny síly k návratu „domů“

Pokud se ptáte, jak může vypadat nehumánní péče o děti v nemocnicích a ústavech, pak jste patrně jako dítě ničím podobným neprošla. Měla jsem jako dítě to "štěstí" na déletrvající hospitalizace celkem často. A věřte, že jsem se v některých nemocnicích setkala i s velice různým přístupem. Včetně toho co tu popisuje misa2. Uvědomte si, že dítě se nemůže bránit a zpravidla jeho stížnosti nikdo nebere v potaz. Pokud si stěžuje na bolestivý nebo necitlivě provedený zákrok, pak se prostě řekne, že je přecitlivělé. Zkuste si přečíst něco málo třeba o porodnicích a různém přístupu v nich. A to se jedná o dospělé lidi, kteří si mohou jít stěžovat. Na dětských odděleních to není jiné. Jsou oddělení a ústavy dobré a jsou takové, kde je přístup skutečně na hranici humánnosti i za ní. Já si z vlastní a osobní zkušenosti pamatuju - tedy mimo jíné - na absolutní klid na lůžku. To je stav, kdy musíte jen a jen ležet a nesmíte opustit lůžko celé dny. Vždycky jsem byla kárána, že jsem klid na lůžku nedodržela a utíkala na záchod. Jenže už nikdo nebral v potaz, že pokud mi nepomohly ostatní děti na pokoji, tak jsem se prostě na záchod nedostala, protože od sester jsem se pomoci nedočkala. Stížnosti z mojí strany nebyly brány v potaz a když se zmínila moje matka, tak se mi to "bohatě vrátilo" při příští hospitalizaci. Možná, že se to za ta léta změnilo, ale když vidím jednání lékařů a sester např. k mojí staré babičce nebo slyším vyprávění ze současných nemocnic, nevěřím tomu.

Johana