Přesně si vzpomínám na dobu před sedmi lety, kdy se narodil syn. Řvoucí, nespací... Odcházeli jsme na procházky s pláčem, vraceli jsme se stejně, noci probdělé ...Už jsem pomalu čekala, kdy na nás někdo pošle sociálku :-)..Ani přesně nevím, kdy se to najednou obrátilo, ale syn je zlaté, pohodové, mazlící dítě, který mi několikrát denně nezapomene říct, jak mě miluje. Každým dnem čekáme narození druhého dítěte a já se připravuji na to, že může být stejně, ale také už vím, že mi jednou ten malý uřvánek tisíckrát vrátí všechny ty noci i stresy, Vydržte a uvidíte, že po letech se tomu budete s tím svým malým miláčkem smát, až mu budete vykládat, jak jste v noci zavřeli jedno oko, druhé oko a najednou se z postýlky ozvalo strašné Uááááááááááááááááááááááááááááááááááá
Předchozí