Když jsem si přečetla začátek tohoto článku, hned se mě vybavily naše začátky. Má dcera byla také již v porodnici dosti neklidná (oproti ostatním miminkům). Já jsem byla stále přesvědčená, že je to jen dočasné a že se vše brzy upraví až začnu pořádně kojit. Prvních 14 dnů po návratu z porodnice tomu lpně nasvědčovaly, ale pak začalo to pravé peklo. Do dnes si pamatuji ten zlomový den, byla neděle a Terezka se probudila do s brekem a prořvala snad celý den. Ten brek byl tak hrozný, že jsem seděla v křesle a brečela s ní, zatím co manžel se jí snažil uklidnit. Od toho dne se to táhlo dál a dál. Jejím hlavním problémem bylo nadýmání. Krom prdíků (prděla tedy jak starý chlap) jí taky trápilo odříhávání. Samozřejmě jsem vše konzultovala s dětskou doktorkou, podstoupily jsme několik vyšetření včetně ultrazvuku břicha a výtěrů (podezření na nějakou infekci) a vše bylo v pořádku. Mě to však nedalo a začala jsem se pídit po jídelníčku pro kojící matky, avšak neúspěšně. Až na lince kojení mi poskytly jednu radu - zkusit vyřadit mléčné výrobky. Ze začátku se mi tomu nechtělo věřit, ale tonoucí se stébla chytá, tak jsem to nakonec zkusila. A ono se to začalo lepšit. Když bylo Terezce asi 13 týdnů (to už jsem pomalu vyřazovala veškeré mléčné výrobky) jsem dostala hroznou chuť na pudink se šlehačkou, tak jsem ho v noci snědla. Druhý den byl zase hrozný, Terezka řvala a řvala. Od tý doby jsem si byla zcela jistá, včem je zakopaný pes. Nasadila jsem si tvrdou nemléčnou dietu, vyřadila jsem i veškeré pečivo a všechny potraviny, které obsahují mléko, syrovátku apod. Tuto dietu držím dodnes a přesně poznám, kdy jsem snědla něco, včem se nějaké stopy mléka vyskytovaly. Dnes je Terezce 15 měsíců, dietu dodržuju já i ona. Vše konzultuji s odborným lékařem v gastroenterologické poradně. Terezka je už celkem v pohodě. I v noci už spí sama ve své postýlce a budí se většinou jen jednou nebo dvakrát za noc na mléko.
Neboj se a vyzkoušej to také. To omezení za to stojí. Zkus to vydržet alespoň 14 dní. Pokud by jsi chtěla nějaké další informace, tak se ozvi.
Držíme palce. Monika a Terezka
Předchozí