Přidat názor k článku Člověk má dělat to, nač má sílu

První dítě - dcera - do půl roku hrůza, kojená, pořád brečela, kroutila se, usnula přes den na patnáct minut..tehdy nebyly šátky, nosila jsem ji stále na levém lokti i při vaření a dnes mám pěknou skoliozu..kdyby byly šátky, tak bych ji určitě nosila na zádech, aspoň bych si nevybočila páteř. Druhé dítě - syn - po těch zkušenostech jsem ho v šesti týdnech odstavila, dostal sunar, spal jak dudek. Dcera si vzala za manžela kluka, který byl to samé v bleděmodrém, matka z něj šílela..no a jejich dcera - taky hrůza. Je to fakt snad dědičné. Do půl roku jsme tam jezdili a střídali se v houpání a uspávání, holčička krásná, smála se - a ihned záchvaty bolestí bříška.. kojená skoro do roka, problémy přestaly cca kolem osmého měsíce, kdy začala lézt. A další dítě - zase to samé. Rodiče se z toho už hroutili, oba hubení, bledí, nevyspalí. Druhé dítě ještě problémy s říháním, taky špatné trávení. Oba dva neklidné noční spaní snad do dvou let. Dneska už je to v pohodě,rodiče se vzpamatovávají, dcera je ale hubenější než když jí bylo 16..