Přidat názor k článku Kdy už budeme dospělé?

Alo, naprostý souhlas.

Ale je tu i jiná stránka vztahů. Já žiju s manželem v jiném městě, ve vlastním bytě, babičku nepotřebuju na nějaké 100% hlídání - jen když se jí to hodí (tak 2x do měsíce). Že ona má ve svém domě nepořádek - snažím se nekomentovat (je na to sama, dům je celkem velký, do toho zvířata co pouští chlupy atd.). Že si program s malou upravuje tak, aby z toho něco měl hlavně pes - budiž, když vím kam půjdou a můžu na to malou vybavit, snažím se neprotestovat.
Ale když si náhodou "pustím pusu na špacír" a postěžuju si na to, že jsem třeba unavená, nebo že mě něco rozhodilo - hned mám na talíři to, že ONA když měla mě, co všechno jsem dělala/nedělala, co fungovalo/nefungovalo..... prostě neumí akceptovat moje pocity jen tím, že by řekla "nojo, to bude dobrý" nebo něco podobného. Musí je trumfovat tím, co jí se kdysi přihodilo a z toho vyvodí logický závěr, že já si nemám na co stěžovat, že moje starosti prakticky neexistují. To mi opravdu vadí.