Kdy už budeme dospělé?

Když jste zakládaly svoje rodiny, měly jste opravdu dost namáhavé práce. My víme, nebyly jednorázové pleny, mnohé z Vás musely brzy po narození Vašich dětí do zaměstnání, Vaši manželé sice zajišťovali chod rodiny finančně opravdu významně, ale jen málokterý Vám pomohl i s dětmi a domácností. Netuším, jak jste se s tím dokázaly vyrovnat, nejspíš tou fyzickou prací, která Vás provázela na každém kroku. Ale mám pocit, že mnohým z Vás tyto starosti a únava dodnes běží hlavou.

Ano, my - současné maminky - nemíváme tak fyzicky náročnou práci s praním plín i prádla, i práci na zahradě a v hospodářství se mnohdy vyhýbáme a nebo prostě tu možnost nemáme. Možná to opravdu vypadá, že naší největší starostí je, jak nám doma s dětmi pomáhají manželé a kdy si zase někam "vyrazíme". Ale opravdu je nutné, abychom trpělivě i netrpělivě "trpěly"i my, Vaše dcery, snachy, vnučky?

Jak často slýcháme Vaše slova: " Proč vy - mladé holky - musíte furt jen něco řešit a lítat někde za zábavou?" Proč? Protože maminka, která může vypnout mimo svou milovanou rodinu a domácnost a ví, že o její děti je dobře postaráno, pak může být na své děti milá, snažit se lépe chápat jejich radosti i bolesti a dovede z nich vychovat zdravě sebevědomé lidi. Snad Vám to zní sobecky. Ano, je to možné. I pro mne bylo těžké byť na hodinu nebo dvě opustit své děti. Moc, opravdu moc, jsem se bála, co na to řeknou "lidi okolo" a jestli bude o mé děti dobře postaráno. Připadala jsem si jako "krkavčí matka", která kvůli svému uspokojení nechá své děti opatrovat jejich vlastním tatínkem nebo dokonce cizími lidmi. Těžko se mi z domu odcházelo a mnoho výčitek mě cestou z domu provázelo.

Milé maminky, babičky i tchýně, chcete vidět svá vnoučátka častěji, chcete vědět, jak žijí, co je trápí a co jim přináší radost? Nechte i nás, Vaše dcery, dospět ve Vašich očích tím, že pochopíte i naše starosti a nebo se je jen budete snažit pochopit. Vždyť Vy jste ty zkušenější a Váš život není jen bílý nebo černý. Pak i my k Vám budeme chodit raději a častěji, víc se Vám budeme svěřovat a také si Vás vážit a milovat.

Drahé maminky, děkuji Vám, že jste daly nám i našim partnerům život a že jste nám věnovaly a věnujete svou lásku a péči. Děkuji, i těm, které se nás snaží pochopit už nyní, i těm, které nám už rozumí.