Nejen mámy a babičky!:-)

To, že mi máma každou zimu připomíná čepici a šálu, už mě moc nevzrušuje(je mi 36 let). Ale včera, když přijel na návštěvu můj táta a vrhl se na mě, aby mi změřil tlak, trochu mě to vykolejilo;-).
Vysvětlím proč: táta je doktor a kolem mých 25 let jsem mu musela trochu tvrdě a pevně vysvětlit, že děkuji a do budoucna se raději nechám léčit jiným doktorem. Teď jsem měla bílkovinu v moči a oteklou nohu, takže si v porodnici mysleli, že by mohlo jít o gestózu. Jenže testy a tlak to vyloučily.
Tatínkovi to nestačilo. Musela jsem natáhnout ruku a nechat si změřit tlak. Řekla jsem mu jen, aby ze mě nedělal pacienta, maminka se vložila a řekla: "Snad mu ještě nevynadáš." Znělo to jako: Měla bys mu poděkovat. Já jsem odvětila: " Ne, to ne, ale dělá to pro svůj klid, ne pro mě."
Mému kamarádovi z Francie(42 let) tatínek stále říká "mon petit"-můj malý. Narodil se jako benjamínek. Kamarád s tím má problém v celém dospělém věku. My můžeme duševně dospět, ale někteří rodiče svůj postoj nezmění...