Re: Boj o pozice

je to tak, jenom musíme být natolik dospělé, abychom dokázaly říct: toto jsou naše děti, my je vychováváme a vy nám můžete pomáhat, ale tak, aby to nebylo v rozporu s našimi představami. Aby děti měly jasno v tom, kdo jsou rodiče, kteří mají hlavní rozhodovací hlas ve výchově. Toto je asi věc, kterou nepochopí ten, kdo u rodičů, i když samostatně, nebydlí. Normální je, že prarodiče rozmazlují děti, že jim povolí víc, než rodiče. Jenže pokud bydlí v jednom domě, nebo jsou s dětmi téměř denně, musí na rozmazlování ubrat.
Stalo se mi, že syn mě měl poslechnout, byly mu asi 4 roky, a on prohlásil, že jde dolů k babičce a dědovi, protože tam poslechnout nemusí.
Taky naši považovali za naprosto normální, že se přišli zeptat, proč dětem za něco nadávám, když pak brečí... a pochopitelně jsem mohla dělat, co jsem chtěla, toto mé autoritě nepřidávalo.
A tak jsem našim pořád dokola opakovala, že co si řešíme my, a jakým způsobem, je naše věc a že mi do toho nebudou mluvit a jestli budou kazit moji výchovu, nechci, aby byli s dětmi. Zabralo to, samozřejmě ne na 100%, to bych asi chtěla moc, ale už nekomentují každý zvýšení hlasu a aspoň babička už chce po dětech, aby poslechly.