kdo to má těžké...

každá žijeme v jiné době. Mám dvě babičky - 84 a 72 let. Ta první měla 3 děti, byla ale v domácnosti, pracovat šla vlastně až byly děti dospělé. Z toho jeden syn byl na druhém konci republiky na internátě. Ano, musela nanosit vodu, nahřát na cokoli, zase ji vynosit. Drhla v kleče dřevěnou podlahu, všechno prádlo se vyvařovalo, měla zahrádku... Domácnost prostě byla její práce, nic jiného nedělala. Dnes dáváme děti ve 3-4 letech (někdo dříve) do školek a frčíme zpátky do zaměstnání. Sice máme jednorázové plíny, ale spočítejte, za těch 8 (někdo více) hodin v práci, to by se to "vyvařovalo"... 8-))))
Na druhou stranu, nedávno jsem se bavila s mamkou, jak s nima babička chodila na dlouhé procházky s kočárkem... no nechodila, měli zahradu, tak je asi šoupla do nějaké ohrádky (jestli vůbec nějakou měla) a kmitala vyvařovat ty plíny. To znamená, že při té dřině neměly prakticky žádnou šanci se těm dětem nějak moc věnovat, hrát si s nima. Většinou bylo více dětí najednou, tak si hrály spolu a navzájem se hlídaly.
Takže není super matka (a hospodyně), jako super matka.
Já naštěstí takové názory neslýchám, moc bez dítěte pryč nechodím (strašně se mi po něm stýská 8-))) a když už, tak je babi ráda, že ho má u sebe.