Re: Nevím, jestli se trefím do tématu...

Občas se stýkáme s rodinou, kde rodiče tak prosazují a upřednostňují své děti, že z návštěvy odejdeme naprosto unaveni a říkáme si, tak to nám stačilo zase dlouhou dobu a vidět se zase nemusíme... Jsou to jinak prima lidi, ale jejich způsob výchovy je mi dost cizí. Vše se točí jen kolem jejich dětí, děti skáčou kdykoliv do řeči, rodiče je nenapomenou, doříct jednu větu, aby měla smysl je umění, zvlášt když vám nikdo nevěnuje pozornost, protože děti jsou prostě důležitější. Co se třeba týká programu, o tom také rozhodují jejich děti, my dospělí (a i naše děti ) se musíme podřídit. Zmínění rodiče dokonce museli své děti přeřadit do soukromé školky, protože to byly tak těžký solitéři, že to nabourávalo normální program dne ve školce. Každý ze sourozenců byl v jiné třídě a protože jim učitelky nechtěly dovolit několikrát za den se navštěvovat, tak měly problém s rodiči. Myslím, že když je v určité třídě ve školce nějaký program nebo hry, tak je vynucování si(několikrát za dopoledne) návštěvy sestřičky v jiném oddělení trochu nevhodné, protože to ruší ostatní děti. Prostě jim nestačilo vidět se v domluvenou dobu a chtěly to kdykoliv se jim zachtělo a už měly učitelky průšvih s rodiči. Toto jsou typičtí rodiče, kteří tak milují své děti, že je svou láskou dusí. Myslím, že ani není v pořádku, že si tyto děti(5 a 3 roky) neumí sami hrát a rozvíjet tak svou fantazii, být tvůrčí. Vše dělají pod vedením rodičů nebo chůvy, i na hry potřebují asistenci dospělých. My se snažíme vychovávat víc přirozenou cestou, neříkám, že se nám výchova nějak nadprůměrně daří, ale snažíme se dětem dát větší prostor tam, kde to potřebují a nenecháváme si od nich zasahovat do věcí, na které nemají ještě ani kompetence, ani věk.