Re: Moje máma a moje panímáma

Veroniko, děkuji. Udělalas mi radost.
Já jsem to psala, když mé tchýni umírala maminka a cítila jsem, že se nechci dožít toho, že budu mít se svou mámou neujasněné důležité věci, když už bude pozdě. Že bych ráda, kdyby ona se snažila chápat aspoň trochu mě tak, jako jsem se v její těžké chvíli snažila já.
Tvou situaci Ti nezávidím, ale šlo mi o to, že opravdu, když jsme unavené, tak se občas stane, že uděláme nebo řekneme, čeho pak litujeme. Doufala jsem, že když to napíšu, že to pomůže aspoň někomu, aby si uvědomil, že tady nejsme navždy. Asi jsem to napsala moc zeširoka, ale já zatím moc neumím vyjadřovat své pocity stručně.