Re: Boj o pozice

Lukysko,

píšeš:" Dlouho mi to trvalo, nez jsem zjistila, ze me nijak nemuze ohrozit to, ze si kdokoli ze starsi generace mysli cokoli.Nejsem male decko, abych na jejich nazorech a postojich byla zavisla. ...pokud je nazor dobry tak ho prijmu, pokud ne, tak ho neprijmu. Neni dulezite, co presne si mysli a uz vubec neni nutne je o necem presvedcovat. Pokud se mnou nesouhlasi, skoda..ale neda se nic delat.."

Myslím, že jsi přesně vystihla, o čem ta dospělost je. Že už nás názory rodičů, ať už jsou jakékoli, nedokážou vykolejit, protože jsme si vědomi vlastní hodnoty a toho, že není na ničím názoru závislá.

Souhlasím i s tím, co tu zaznělo dřív - je dětinské a nefér na druhou stranu od rodičů vyžadovat finanční nebo fyzickou pomoc a pak se divit, že se k nám jako k dětem chovají. Něco jiného je tu pomoc přijímat jako vítaný dar od člověka, kterého máme rádi a který nás má rád.

Skutečně dospělý člověk dokáže názor toho druhého vyslechnout, ale je si vědom toho, že je to právě jen názor a ne nějaká norma. Sám posoudí, jestli je mu ten názor užitečný a bude se podle něho řídit, nebo jestli ho vyhodnotí jako nepoužitelný, ale nemá potřebu se proti němu nějak trucovitě vymezovat nebo ospravedlňovat. Necítí žádnou vinu, pokud se zařídí jinak, a své případné výhrady formuluje v klidu, ale rozhodně.