Přidat názor k článku Kdy už budeme dospělé?

Já mám opačný problém - naše obě babičky(moje máma a tchýně) mají jen vlažný zájem o nás i o naše děti. Jedna je alkoholička, takže ty vztahy spíš nefungují vůbec a druhá babička o děti zájem má spíš takový formální, že občas zavolá, postěžuje si na nedostatek času, na to jak musí s tchánem jezdit na chalupu a ať se někdy zastavíme, ale teď zrovna mají chřipku, nebo má toho hodně v práci, nebo dělá velký úklid v bytě( protože veškerý svůj a tchánův volný čas tráví rádi na chalupě)...prostě vždy se najde nějaký důvod, proč to zrovna nejde. Nemyslím si, že by nás naše matky musely podporovat v dospělosti - pořád mít na hlídání vnoučata, vyvařovat pro nás, finančně podporovat - to ne, ale nedostatek zájmu dost mrzí. Nevím co je to jít s manželem na večeři, mít chvilku pro sebe. Paní na hlídání dost leze do peněz a momentálně si tento pro nás luxus nemůžeme dovolit. Nechci tady ze sebe dělat chudinku, ale někdy mi opravdu chybí normální zájem mámy nebo tchýně, skousla bych i nějaké ty "rady".A to bydlíme všichni v jednom městě, daleko to k sobě nemáme. V našem případě tento nezájem a nechuť vůbec ale nebrání klasickým kritikám a srovnáváním, jak za jejich mládí to měli vše těžké a jak my mladí jsme neskromní a jak si žijeme. Já když si vzpomenu na to, jaké byly obě mé babičky, jaký o nás měly zájem, v šechny prázdniny a volna nám věnovaly, těch napečených buchet a uvařených jídel - já vím, že mojí mámě vadilo, jak jí naše babička brala pořád jako malou holku a do všeho ji zřejmě mluvila. Ale je to lepší než nezájem. Vůbec nemám pocit, že bych svou samostatností nějak dospěla. A taky abych nekřivdila tchýni - vím, že svá vnoučata ráda má, ale je trochu pohodlná. S dětmi je práce a jí stačí se s nimi někdy na návštěvě pomuchlovat, ale za dvě hodiny už je asi unavená a stačí jí to. A taky by zřejmě neměla tolik času na tchána - šel by stranou a to by nesl s určitou nelibostí. O to víc mě mrzí, když se dozvím, že děti manželova bratra si bere často i na celé víkendy, ale u nás to prostě nevyjde nikdy - přijde mi to nespravedlivé, ne vůči mně, ale vůči našim dětem. Takže milá naše babičko, jestli se v tom poznáš, tak se zamysli. Je škoda nechat vztahy vyhasínat, děti rychle rostou a čas běží!

PS.: