Přidat názor k článku Kdy už budeme dospělé?

já taky žiju se svou rodinou v dvougeneračním domku u mých rodičů. Mám dva bráchy, ti dostali přidáno na pořízení bydlení, já mám tuto možnost. Naše platy, a 2 děti k tomu, neumožnily odstěhovat se někam, ale jinak platíme všechno, oběd mi uvařili teď, kdy jsem po operaci opravdu nesměla, jinak ani po návratu z porodnice, prostě dvě samostatné jednotky. Když nemám peníze, je to moje věc, platíme všechno napůl, vodu, inkaso, všechno. Nevíme navzájem, co kdo máme v kuchyni, děti naši hlídají, když opravdu jiná možnost není, slibují, že tak budou hlídat i bráchům, klidně tam pojedou hglídat, takto je to jednodušší. Ale já si taky nenechám do ničeho mluvit. Jak vychovávám svoje děti a kdy uklidím, to je MOJE věc, nikoho jiného. Ale stálo to mě i manžela dost sil a teď už víme, jak na to, aby nám nikdo do ničeho nemluvil. Maminka pochopila, že dítěti nedám příkrm, když kojím, a že mu to stačí, ano, byl to bu)oj, ale vyhrála jsem. Jestli někdo na něčem trvá a je o tom přesvědčený, pak s ním nikdo přece ani nehne. Děti jsme si pořídili my a jenom my rozhodujeme o tom, co s nimi je. Můžou nám svůj názor říct, ale my se tím řídit nemusíme.