Přidat názor k článku I děti s poruchami učení mohou studovat!

Mám vnuka,kterému je 14 let.Již v přeškolním věku a dále pak v první třídě u něj byly diagnostikovány níže uvedené poruchy,hyperaktivita,dyslexie,dysgrafie a dyskalkulie.Vzhledem k posudkům psycholožky,zaslaným na jeho školu,nebyly jeho vědomosti v nižších ročnících klasifikovány známkami,ale slovním hodnocením.V současné době to tak již není.Pokud měl do páté třídy jednu (hodnou a vstřícnou) paní učitelku,která věděla,že nevydrží sedět celou vyuč.hodinu,že je ho potřeba poslat v hodině pro pomůcky,na WC,event,vymyslet jiný úkol,aby se mnohl projít,bylo vše v pořádku.S vyššími ročníku a zvýšeným počtem učitelů,je jeho mnohomluvnost,která je součástí hyperaktivity,považována za drzost a nedostatky,vyplývající z ostatních poruch za lenost a pod.
Přitom se jedná o chlapce,který je od malička úžasně manuelně šikovný,pozorný,ochotný vždy pomoci a nikdy jsem od něj neslyšela to typicky dětské - proč já,proč právě teď,počkej až se dodívám na televizi a pod.Je pohybově nadaný,tančí v kroužku moderních tanců (sám mezi děvčaty),krásně zpívá a vůbec je to moc pěkný hoch.
Proč tohle všechno píši?
Dělá mi starost co bude dál.Příští rok skončí základní školu a co pak? Má jít někam do učení,kde mu to nepůjde,kde se mu to nebude líbit,kde ho budou považovat za drzého a neschopného.Co může způsobit necitlivý pedagog s pubescentem,který je v období vzdoru?
Mám tři dcery.U každé probíhala puberta jinak.Zažila jsem si anorexii v té nejhroznějším podobě,včetně čtyřměsičního pobytu na dětské psychiatrii a přerušení a následně nikdy nedokončení střední školy.Zažila jsem si naprosté odmítání konverzace se starými rodiči,protože ničemu nerozumí jsou vlastně jen na obtěžováni.
Proto má o tohoto mého chlapce strach.Odpoví mi někdo?