Přidat názor k článku Kdy už budeme dospělé?

myslím si, že je nutné nastavit pravidla, "mantinely". Tohle si ke mně můžeš dovolit, tohle už ne. Když se ti s něčím svěřím, dávám ti prostor, aby ses k tomu vyjádřila svým názorem. Ale žádné příkazy, rozkazy, demagogie. Prostě normálně říci, tohle mi vadí, když děláš a trvat si na tom. V případě nepochopení udělat další opatření.
Zní to možná drsně, ale funguje to, aspoň u nás a k oboustranné spokojenosti. Rodiče si to možná totiž ani někdy neuvědomí.
Když jsme se odstěhovali do podnájmu, tak tam za mnou občas můj otec přišel na návštěvu a hned měl řeči, že není umyté nádobí, že tam mám binec apod... Štvalo mě to, tak jsem mu řekla, že je to můj byt, můj binec a když se mu to nelíbí, ať tu nechodí. Kupodivu to zafungovalo, od té doby chodí na návštěvy dál, ale bez těch řečí.
Tchýně mě taky před svatbou děsně točila, byla jsem ta nejhorší, před svatbou mi praskly nervy, řekla jsem jí, že si mě její syn zvolil za svou ženu a vezme si mě, ať se jim to líbí nebo ne, že se klidně už vůbec nemusíme vídat, ale že by se měla zamyslet, protože se jedná o jejího syna-miláčka, že on tím nejvíce trpí. A od té doby je na mě jak sacharín. Pořád by mě pusinkovala (což mi teda děsně vadí), já se držím zpátky, ale aspoň máme jasno.
Prostě jsem se rozhodla, že se nebudu trápit na úkor toho, že moje tchýně má "klid". Každý má svoje, ať si poučuje své dcery.