Přidat názor k článku Člověk má dělat to, nač má sílu

Není to až tak zlé. Každopádně máte pravdu v tom, že určité rysy provázejí člověka celý život, ale s dozráváním mozkových center právě mizí ty nejhorší ptojevy, které dokáží rodiče přivést až na pokraj sil nebo k rozpadu vztahu. S věkem se to nejhorší (nespavost, neustálý pláč, labilita ... jak u kterého dítěte) srovnává a navíc s dítětem školkového věku už máte šanci se domluvit, narozdíl od ječícího nemluvněte. Je rozdíl, zda vám ječí x-tou hodinu do ucha dítě, které už nemáte sílu nosit, nebo zda má mizernou náladu roztěkaný školák. A dospělost pak strašně záleží na tom, zda rodiče vydrželi - jinými slovy, vzdát to, sesypat se, začít to dítě nesnášet (a to se nemůže nikdo divit, trávit hodiny vedle ječáku je hotové týrání) - je to nejhorší. Je nutné vydržet to a být co nejvíc v pohodě, dát si každý den teplé jídlo a pomazlit se s partnerem, vytrvat - aby měl ten tyran šanci se srovnat a vyrůst v dospělého třeba zapomětlivého, s náladami proměnlivými, ale vyrovnaného, spokojeného se životem. Naše dítě nám dalo tak zabrat, že bych brečela jen si na to zpětně vzpomenu a dnes je to školák, kterého by sice člověk občas trhnul mezi dveřmi, ale v nitru hodné dítě, které nikomu neubližuje, má nás rádo a mi jeho. Musí se prostě vydržet a taky se sebou nenechat cloumat, stanovit jasný řád, co se kdy dělá a málo pravidel a trvat na nich. Jinak se to rozjede šíleně. A ještě mám drb - prý tyto děti bývají inteligentní, osobnosti, průbojné a tím víc je nutné je podpořit a trvat na pravidlech. Pak jsou to většinou řídíci pracovníci nebo podnikatelé - protože je to prostě baví a nejsou přizpůsobiví. A z toho plyne i opak - nejsou-li úspěšní a spokojení, vyrovnaní a tu lásku nedostali - je to katastrofa.
Vzkaz pro Pavlínu: Vydržte!! Stojí to za to, nebudete mít žádného poddajného ňoumu, ale kus pořádného člověka, ale bude to stát nesrovnatelně sil. Hledejte cokoli Vám pomůže a povzbudí Vás, vykašlete se na všechny, co mají pitomé rady a hodné děti. A pořiďte si druhé, protože tohle už se Vám podruhé nenarodí a druhé dítě ho pomůže srovnat, (pozornost nebude zaměřena jen na problémové dítě, ale i na sourozence, oni budou komunikovat mezi sebou a ne jenom s Vámi ....) - "naředí" se to a taky uvidíte, že ta chyba není ve Vás, akorát to prostě na Vás padlo. Což je nefér, k nevydržení, ale je to i šance. Vydržte!!