Jo, souhlas. Mám mrňouska s necelými 4 měsíci. Je z kategorie hodnějších dětí, dá-li se to tak říci - pláče z hladu a nemůže-li usnout, občas kvůli prdíkům... Hlad i prdy se snažím řešit, ale spánek - manžel se mu snaží pomoci a uspí ho (nošením, houpáním). Dá ho do postýlky a uááá. Já ho lupnu do postýlky rovnou, chviličku kňourá a za chvíli usne... Nejsem pro "nechat vyřvávat", byť nervy na to mám, ale zároveň mám obavy, aby dítě námi nemanipulovalo - můj strejc takhle ječíval od narození a jak se dnes k rodičům chová, to je děs. Ten kojenecký řev toho může být začátkem. Nebo ne...?
Předchozí