Přidat názor k článku Člověk má dělat to, nač má sílu

dobrý den,
mám dvě dcerky, první je totéž co popisujete vy, nyní 3a půl let.Spát se naučila asi tak před rokem.V noci se vstávalo tolikrát, že se to nedalo ani počítat...přes den neustále v náruči, aby neřvala.Stačilo se jen vzdálit a už se natahovalo...První zlepšení v bdělém stavu bylo sezení, ano posazovala jsem ji dřív než jsem měla, aby na mně viděla, abych ji nemusla tahat furt v ruce,ale to nedoporučuju-měla pak bouličku na zádech a musela jsem ji učit lézt aby se to srovnalo a lezení je prý důležitá vývojová etapa...S příchodem sezení přišlo samostatné natahování se pro hračku a snaha si prohlížet věci líp než v leže, takže zaujetí bylo zajímavější než bezdůvodný "vyděračský pláč".Zní to hrozně, dceru miluju, ale na to období nemám šťastné vzpomínky, vaše pocity jestli "to stihnu, jak dlouho ještě vydrží apod" přesně znám.Další období chození byl další krok k lepšímu..sama si došla za mnou..je fakt že byla hodně se mnou a musela mně mít neustále na očích.Druhá dcerka,nyní 6 měsíců: první dva měsíce po porodu spala i 6 hodin v noci v kuse, to bohužel úderem 10 týdne skončilo.Ted vstáváme každou hodinku někdy po dvou hodinách někdy po 5 minutách, ale zase přes den je hodná..sice toho moc nenaspí ale vydrží si hrát v postýlce třeba 15 ¨minut sama aniž bych tam musela být s ní.S večerními příkrmy rýžovou kaší jsem taky začala u obou dcer (člověk se neponaučí, když se chce vyspat)o měsíc dříve než se má, protože jsem doufala, že budou spát třeba aspoň 3 hodiny v kuse, ale kdepak...
Mám alergii na maminky co mi říkaj že jim děti prospí celou noc, to bych vraždila.Spánkový deficit je šílený, motá se vám hlava, člověk je podrážděnej na cokoliv, kolikrát už máte chuť děcko praštit a tak si držíte ruce za zády a počítáte do desíti, pak přejdete v zoufalý pláč a ptáte se proč??Co jsem komu udělala??atd atd...člověk ví že musí vydržet, ale už se dostává pomalu do krajní situace, že NECHCE vydržet.Pak se na svého uzlíčka s láskou podíváte a řeknete si: přece bych ti nikdy neublížila...ale když vás v noci opět probudí po já nevím kolikáté nabíhá vám opět myšlenka na mašli.Když je mi hodně bídně, opakuju si větu jedné maminky: nečekejte na změnu spíš si zvykněte vy.Je to tak.A pak ještě na jednu maminku co tu psala na rodině:problémy s nevyspáním s kojenci, jsou ty nejmenší jaké vám ten mrňous může dát..až mu bude 15 let a přijde domů s marihuanou,cigaretama apod...to budou teprve problémy..a nebudete moci spát.
Možná tenhle článek chvilkama zněl, že své děti nemám ráda, to je omyl.Miluju je, bila bych se za ně k smrti, ale vím co je to nevyspání a s jakými pocity maminky chodí po světě.PS - v článku píšete že vám mimčo pláče hodně i v bdělém stavu a to i když ho zabavíte nebo nosíte, to by ho mohlo opravdu něco bolet.Já když jsem dcerku neustále tahala tak byl relativně klid.