Přidat názor k článku Člověk má dělat to, nač má sílu

Tak jsem si přečetla příspěvky a vrátily se my vzpomínky na mé dětičky v období kojeneckém. Já sama byla dítě spavec a jedlík a tak jsem si myslela, že i má dítka budou po mně.Tedy aspoň jedno.Bohužel. Syn sice přes den byl relativně hodný, ale v noci se měnil v křiklouna.Pediatr mě utěšoval-do půl roku se to srovná...Po půlroční prohlídce-paní, někdy to trvá do roka....Po roce řekl, že jsou i vyjímky -do dvou let. Bože, to nemůžu vydržet!!! vydržela jsem to a ječel opravdu do dvou let. Chronicky nevyspalá jsem už ani nemohla spát, i když bych měla možnost. další dítko jsem zavrhla.Přeci se někdy musím vyspat!! No, ale příroda mi asi pomohla k překvapení. Jsem opět těhotná. A tak se snad dočkám dítěte, které bude v noci spát.Narodila se mi holčička a moje přání se nenaplňovalo. nebudu to natahovat-nespala do tří let!!! To tedy byl ďáblík!!! Při nočních poplaších řvala, až se kroutila, celá rudá, prohnutá vždy do luku. Dudlík nezabíral , až mě to dohnalo k tomu, že jsem ji ho občas namočila do medu, to chvíli dudala, ale jakmile med zmizel, opět řev. babičky se zříkali pomoci, že nemají nervy na takového satánka, muž překvapivě spal vždy a jak dudek. Homeopatika se též minula účinkem a já si říkala-bože, snad se vyspím až v hrobě!- No a nyní -obě děti rády spí,vzpomínám na to , jak jsem to mohla vydržet. Ale protože jsem dnes neustále ospalá, tak si říkám-doháním těch pět let, co jsem tancovala kolem postýlky.
Asi to nezní jak podpora, ale čas plyne hrozně rychle, najednou jsou z dětí teenageři a už se na to jenom vzpomíná.