Přidat názor k článku Rady pro neklidné nespavce

Je to tvůj názor, můj je jiný. Pravdu můžeme mít obě ale taky žádná z nás. Nedá se to jednoznačně tvrdit, protože mimís nemluví a neřekne nám nic z toho co cítí, všechno jsou domněnky. Se synem se mazlím hodně, od mimíska doteď a možná až moc, když tak koukám kolem sebe, ale nic to nemění na faktu, že si ráda v klidu uvařím a uklidím (musím, manže je alergik, syn taky), že mám ráda podívat se na zprávy a sem tam si přečíst časopis, vykoupat se atd. Na to mám právo a nezmění to ani fakt, že mám dítě. Já si dítě naučila v určitou dobu být v postýlce a zabavit se sám. Naučila jsem ho usínat bez drncání a otravování, vyřvávání. Stálo to to tochu úsilí, pár prořvaných nocí, ale nemám z toho špatný pocit a nenechám si ho ani nikým vnutit. Syn i já jsme spokojení a jsem ráda za přístup svůj a rychlé pochopení situace syna. Navíc je syn velmi samostatný a schopný bez problémů v klidu strávit školku v přírodě, má oblíbené koníčky a mám z něj obrovskou radost. Jediné, co bych možná zmínila, je horší adaptace na velké změny (přechod z jeslí do školky, nová doktorka apod) a taky neumí prohrávat. Ale jinak opravdu nepozoruju vůbec nic, že bych zanedbala. Jsem opravdu objektivní, navíc mám kolem sebe spoustu kamarádek, které uspávaly šílenejma metodama typu okousávání hadrové pleny (do čtyř let věku), chování, cumlání sladkého čaje apod. Jejich děti jsou rozmazlenci a ukňouranci, což se o mém možná trochu přísněji vychovávaném synovi nedá vůbec říct. Nechci nikomu svoje názory vnucovat, ale jaký si to maminka udělá, takový to bude mít. Je to čistě její věc a její přístup bude mít obrovský vliv na další dovednosti (začít spát ve svém pokoji, nebát se tmy a samoty, usínat bez rituálů, troufám si tvrdit, že i brzké zbavení se plínek).