Přidat názor k článku Rodičům malých křiklounů aneb řevem k silné osobnosti

Nazdarek Jodie:o)
je fajn,ze ses odhodlala vsechno co zazivate napsat.Ja si to taky obcas pisu,ale jen jako vzpominku sama pro sebe pro nadchazejici cas.Znam to,prorvane dny,nekdy cele noci,vztekani pro nic za nic,jak ostatni rikali.Ale zadne vztekani neni pro nic zanic.Deti asi opravdu maji jen pocit strachu z neceho noveho co je v tom velkem svete potkava kazdy den.A my jim musime podat pomocnou ruku.Taky jsme obesli spostu lekaru,vzdycky jsme dostali novou radu a s plnym nasazenim jak to zvladnem jsme byli nadseni,ale obvykle jen chvili nez prisli dalsi zachvyty kriku a vzteku.Nektere rady,jako obleceneho ho hodte do vany a pustte na nej ledovou vodu jsme vzdali zpocatku:o)Maminy ktere tohle nezazili to nepochopi.Dal se budou otacet,kdyz nas broucek bude venku zurit a budou kroutit hlavami,jak jsem spatna matka a hladit sve vzorne ditko po hlave s pocitem,ze ony to zvladli lip.Ale tak to neni.Znam taky ten pocit,kdy jsme s nasim synem udelali spolecne kroky vpred a to je to nejlepsi povzbuzeni a pohlazeni po dusi.Chce to jen pevne nervy,obcas se usmivat,i kdyz do smichu zrovna neni a sebrat treba jen zbytek sil a poustet se do toho znovu kazdy den s odhodlanim,ze spolu to zvladnem.A odmenou nam je pak asp. maly usmev a chvile bez kriku:o)Diky za inpiraci ke cteni.Napsala jsi to tak jak to je a ze sve zkusenosti...drz se tak dal.Ja ted ctu knihu Maly tyran,taky poucne:o)