Přidat názor k článku Rodičům malých křiklounů aneb řevem k silné osobnosti

Pisatelka k problému svého nespavého a ukřičeného dítěte přistupuje pozitivně a to je dobře, článek se mi moc líbil a tak nějak dokázal nabít trochu té cenné energie, ale musím dát za pravdu i pruhované, protože se mi zdá, že podporovat malé tyránky, ve všem co je zrovna napadne, případně ignorovat a zvykat si na jejich řev, není zrovna nejlepší cesta, ale jak psala Jodie, každý si musí najít tu svou cestu, která je zaručeně ta pravá, protože na každé dítě platí něco jiného. Když se po 14 letech spětně dívám na to, co jsem si se synem zažila já tak musím konstatovat, že jsme to přežili ve zdraví, já přežila probdělé noci a jeho vzteky, on zase přežil moje vztekání a také to, že jsem i přes příšerný řev usnula totalním vyčerpáním jako když upadnete komatu. Teď, ve svých 15 letech se jeví jako pohodový puberťák, puberta se u něj neprojevuje tak hekticky jako u jeho vrstevníků, pomáhá mi, dokonce se i učí atd. Tak že maminky ukřičených dítek, těšte se, možná vás čeká pohodové období zvané puberta, kdy si zase "užívají" jiní rodiče.