Přidat názor k článku Rodičům malých křiklounů aneb řevem k silné osobnosti

Jsem moc ráda, že jste přiložila tento názor. Článek vůbec nebyl míněn ve směru jaký jste uvedla. Uznávám, že slovo OSOBNOST je velice široký pojem a každý člověk si pod tímto slovem utvoří jiný obrázek, který je mu nejblíž. A od toho je diskuze. Já jsem především chtěla podpořit rodiče, kteří se dostali do slepé uličky. Vím, že v takové situaci je člověk schopen čehokoliv, někdy si ani neuvědomuje co dělá. Proto jsem chtěla dodat rodičům sebevědomí, že v tom nejsou sami a hlavně, že mají věřit sami sobě. Slovem "osobnost" jsem chtěla vyjádřit, že i přestože dítě většinu času prokřičí, je v něm něco krásného a to je právě jeho utvářející se osobnost, jeho povahové rysy, to že laškuje, vzteká se... Vztek, o kterém jsem mluvila není typický vztek, který zná většina maminek, ale vztek bez příčiny. Např. dítě v klidu jí a zničeho nic se zlomí v pase a začne křičet, pištět... Kdo nezažil, nepochopí. V takových situacích nefungují běžné zažité výchovné vzorce, které si rodič utvoří. Nikdo neví, co se v dítěti odehrává a pomáhá jen jediné zmiňované objetí a trpělivost. Knihy od paní Prekopové jsem samozřejmě četla a vážím si jich, ale stále si stojím za názorem, že každý je originál a každému vyhovuje jiný styl života a měl by si stát za svou přirozeností - ne jít s davem. To neznamená nechat dítě dělat co si zamane, samozřejmě utvářet jeho hranice a vést je k samostatnosti. Ale to by bylo na další článek. Jako matka jsem udělala spoustu chyb, ale z těch chyb se učím a to je důležitější, než rozpitvávat zmiňované chyby. Rodičovství je totiž velká škola a na každém záleží, kolik si z něj vezme.