Přidat názor k článku Rodičům malých křiklounů aneb řevem k silné osobnosti

Myslím, že to, co popisuje Jodie, je o něčem jiném, než dva předchozí články. Jestli se mýlím, tak mě opravte, ale zdá se mi, že Pavlína neřeší ani vztek ani výchovné problémy, ale prostě to, že její miminko od narození strašně pláče, ona neví proč a málo co pomáhá. To, co popisuje Jodie bych viděla spíš jako věc výchovy a jejího přístupu - nechci tohle vůbec hodnotit, protože každý děláme věci jak nejlépe umíme a myslíme si, že budou fungovat. Jedni v tom vidí pozitivně "osobnost", jiní "problémovou osobnost", jiní "rozmazlenost", další tisíc jiných věcí a všichni si budou stát za svojí pravdou.
Už jsem jednou reagovala na Pavlínin článek a myslím, že problém s "ukřičenými, ubrečenými" miminy/dětmi je mnohem složitější. Jak jsem psala, náš drobeček brečel (řval děsivě) do půl roku prakticky stále ve dne v noci, pak taky hodně moc, až po 1. roce se to začalo lehce zlepšovat. Taky jsem zažila rady typu - nech ho vyřvat, ono ho to přejde - neposlechla jsem ani jednou a jsem dnes ráda, protože když takhle strašně řve malý mimino, nemůže se v tom podle mého názoru projevovat ani "vzteklost" ani "rozmazlenost" ani nechuť "samo" usínat, ale nějaký PROBLÉM, který mimino neumí vyřešit a tak pláče a pláče. V našem případě je to možná choroba svalů, kterou mu nakonec až téměř ve dvou letech zjistili - říkám MOŽNÁ, protože člověk těžko zpětně určí, co se v něm dělo, když byl maličký miminko, jestli ho bolely nožky a ruce nebo to bylo něco jiného. Jsem ale přesvědčená, že miminka takhle děsivě nebrečí bez příčiny. Dnes už pláče minimálně, rozhodně to není žádný vztekloun, i když řekla bych, že je hodně citlivý, brzy se unaví a je stále lehce "dráždivý" (slovo, kterým bývají neklidné, ubrečené děti označovány).
Problém s usínáním, tedy uspáváním, je taky myslím trochu něco jiného, než že dítě hodně brečí. To naše plakalo ve dne v noci bez ohledu na to, jestli byl čas spát nebo bdít. Neuspávala jsem ho vlastně nikdy, jen se snažila, aby nekřičel, i když bohužel dost bezvýsledně. Teď ve dvou letech už je to jiné a myslím, že teď už je to věc toho, jak ho to naučíme a zavedeme usínací rituál - zatím se daří spíše střídavě :-)
Jodie často opakuje slova "vzteká se, vzteklý, vztek", což je pořádný rozdíl od situací, které jsem řešila já, a které myslím řeší Pavlína. Myslím, že vztekací období přichází později a je třeba ho taky nějak zvládnout, ale to je na jiné články.
Hodně štěstí a pevné nervy,
Ifča