Sorry, že do toho kafrám, je to jen takový nápad.
Když jsem si četla, že vaše dítě slyší od maminky, že se ho bojí... blesklo mi hlavou jestli je to dobře. Vzpomněla jsem si na nějaké díly chůvy v akci a na to, že mláďata zvířat se spíš "bojí" rodičů. Fenka vezme štěně do zubů a zatřese jím, ona má sílu a nedává mláděti znát, že se ho bojí.
Napadlo mě, že tohle by váš synek neměl třeba vůbec slyšet (že se ho maminka bojí) a také, že to třeba nějak cítí. Chtěl by cítit vaši sílu a být v bezpečí a místo toho slyší, že se ho bojíte.
Sama děti nemám, a chápu, že moje "rada" by se tě mohla dotknout, ale je to jen nápad. Třeba synek stojí o to cítit vaši sílu a ne rozumově zpracovávat rozumné vysvětlení, proč má být zavřený v pokojíčku. Třeba je na tohle ještě malý.
Předchozí