Přidat názor k článku Rodičům malých křiklounů aneb řevem k silné osobnosti

Zuzko, tak tenhle příspěvek sem četla a úplně chápu - cítím asi přesně jak to myslíš - člověk už má úplně dost, na konci svých sil, tak prostě nechává své "učené logické taktiky" a přepíná to na automat... a něco udělá nebo řekne... a možná je to v té situaci právě to nejlepší řešení, nejpřirozenější (proto se asi naštudovaná pedagogika nedá použít...)
F.slyšel to, co by teoreticky od matky slyšet neměl (že se bojí) - ale zase se dostal do kontaktu s jejími/Tvými;) pocity a bylo to asi dobře.
já jako matka dělám stále mnoho chyb. příliš mnoho, a vyčítám si to. je lepší si to nevyčítat a snažit se ty chyby nedělat ;) acho, tak prosté!!
maruška je taky malej vzteklounek. s věkem ale ty záchvaty vzteku ubývají, většinou je už v pohodě a miloučká. někdy jí to ale "posedne"!
Na ty imaginární přátelé věřím - tedy nemusí být tak zcela imaginární.
Když jsou andělíčci strážníčci, můžou být i čertíci-pošťuchovači,ne??! ;)