Přidat názor k článku Rodičům malých křiklounů aneb řevem k silné osobnosti

Tak i u nás je to úplně stejné. Vojtíšek do roka jako andílek a po roce se to začalo zhoršovat a zhoršovat. Je pravda, že občas zkouší co si může a co nemůže dovolit, ale už vím že fyzické tresty(i když někdy i mě ta ruka ujede) vůbec nezabírají ba právě naopak. Vojta se začne ještě víc vztekat a vracet mi to. A když to zase vrátím já, tak to bychom se mlátili do nekonečna. Musím ho pak vzít, uklidnit ho, obejmout a pomalu a opatrně začít úplně od začátku. Neříkám, že můj syn je nějaká veliká "Osobnost", ale tvrdohlavý a umíněný to je až až. Kolikrát mám strach co z něj vyroste, ale zase ve chvílích kdy se na mě krásně usměje a vidím pokroky co se zase nového naučil a co nového pochopil, si říkám, žeurčitě nejsme jediní a že se to brzo spraví. Jinak v noci taky nespíme a taky se budí i 3-5krát za noc.Ale to jen aby zkontroloval, jestli není sám. Omlouvám se za délku příspěvku, ale vím o čem článek je a co tím pisatelka myslí. Přeji mnoho sil!!!