Naprosto nesouhlasím s názory pisatelky článku, téměř ve všech bodech bych zaujala úplně opačné postoje. Je to hodně individuální a můj názor je že tím, že nechám svoje dítě celej den ječet mu nedávám žádné mantinely a jeho uřvanost a umíněnost bude jen kvést a bujet. A já se na to budu jenom koukat. Proč bych nemohla zařvat? Proč sakra ne? On ječí celej den a já nemůžu? Řev je normální jev v životě člověka, co mi to ta dobrá žena snaží svým článkem říct? Abych ze sebe dělala otroka svého dítěte, které má svoje potřeby? já je mám taky, stejně jako svoje emoce a moje role není přihlížet jeho uřvanosti, ale jeho další jednání formovat, tomu se jaksi říká výchova. Pochybuju, že rezignací na uřvanost vychovám silnou osobnost. Je mi líto pisatelky, že je o tom navíc přesvědčena. Smutný článek, proboha, hlavně ať si z něj neberou příklad některé maminky!!!!!!!!!
Předchozí