Přidat názor k článku Rodičům malých křiklounů aneb řevem k silné osobnosti

Mám už druhou "nespavou" holčičku. První, dnes již devítiletá, poprvé spala celou noc někdy ve třech letech a pravidelně mi začala spát osm hodin v kuse kolem svého pátého roku.
Druhá, dnes dvouletá holčička už "nádherně" spinká a budí se mi "pouze" dva až třikrát za noc (pokud není nemocná a něco ji nebolí). A věřím, že čase se naučí spát také celou noc.
Odmítám nechat ji vyřvat, pokud je v postýlce a víc než 15 minut křičí, tak se asi něco děje. Samozřejmě něco jiného je, když se jen tak vzteká a když se opravdu něco děje, každý tento křik se řeší jinak, ale nechat dítě jen tak řvát, nechat ho, aby se bálo, nechat ho, ať se uklidní samo? To podlě mě opravdu není dobré řešení.
Plně s Vámi souhlasím, že ti naši drobečci nás potřebují a pokud nám na to síly stačí, jsme pro ně jedinou oporou.
A ty probdělé noci, i když se zdají být nekonečné a nikdy nekončící, jednou ustanou a děti budou spát samy, klidně a celou noc.