Přidat názor k článku Rodičům malých křiklounů aneb řevem k silné osobnosti

Ano, usměrňuji, v krajních případech opravdu zařvu. Uleví se mi a dítě vidí, že něco není v pořádku. Že jeho chování není v pořádku. Zvlášť když ječí bezdůvodně. Nestydím se za to. Za celou pětiletou´éru jsem na syna tak pětkrát zařvala, asi dvakrát ho uhodila. Bylo to v případech vztekání a vynucování si výstupem svou. Kdybych tímto způsobem jeho chování neusměrnila, jeho výstupy by byly častější a uvztekanější. Vím to ze zkušeností ne vlastních ale u příbuzných a kamarádek. Nepřistoupím nikdy na zozmazlení, fňukání a "mávání s rodiči", což se ve vyšším věku dítěte sakra nevyplácí. Někdo holt uřvace drncá, nosí, kojí a kdovíco ještě, někdo ˇv krajním případě zařve a cíleným určením jasných pravidel dítě vychovává. Je mi líto otrávených a nevyspalých maminek. A těch, které odsuzují odlišné způsoby výchovy než jsou ty jejich.