Přidat názor k článku Rodičům malých křiklounů aneb řevem k silné osobnosti

V patnacti tam s vami spat nebude :). Prvnich sedm tydnu jsem s Janeckem spali v naruci, jinak nespal, a to zacalo uz v porodnici, tak si nemyslim, ze by to bylo z rozmazlenosti ci nauceni, ledaze by byl rozmazlen temi deviti mesici v brisku :). Pak jsem zjistila, ze alespon v poloze na brisku vydrzi spat sam. Takze v prumeru dvacet hodin denne travi na brise (a ja trnu), protoze i v dobe bdeni mu to nejvice vyhovuje. Myslim, ze ale clanek a rovnez clanek od Pavliny je o detech, ktere stejne jako nas syn, se v noci budi nekolikrate a nezabiraji na ne zadne osvedcene i neosvedcene metody. Nepomaha nosit, drzet,kojit, zpivat, odejit, nedrzet, nehoupat,... a treba hodinu v kuse rve, pak na nejakou dobu usne (treba na 30 min) a znovu. Pritom je to zdrave dite, ktere v pul roce leze a smeje se, brouka si a ji, ale v dobre nalade vydrzi asi tak hodinu, pak zacne knourat, neni schopen se zabavit, pak zacne rvat - plac, ktery je slyset k sousedum a slzy jako hrachy. S pribyvajicim vekem se doba dobre nalady a moznosti ty spatne nalady rozptylit, prodluzuje a zlepsuje, ale jsou dny, kdy to proste nejde. Pokud ho chci uspat, tak toho lze dosahnout az po dalsi hodine (tzn. mezi spanim musi dve hodiny bdit, drive neusne), a pak za drncani v kocarku usne. Spi 3/4 hodiny a vzbudi se nevyspaly s brekem, ale zadnym zpusobem se jej neda uspat znovu, pak opet dve hodiny bdi (hodinu v relativne dobre nalade, hodinu za me ci neci pritomnosti v mene dobre nalade a knourani a rvu), a pak se to opakuje. Vecer kupodivu usne sam, po nakojeni ho dam do postylky na brisko, on se "povrta" a usne, ale pak se od pulnoci budi. Nekdy pomuze kojeni, nekdy placani po zadecku, nekdy nic az cas.
Nemam patent na vychovu svych deti natoz cizich, jen by mne zajimalo, jake jine metody se daji u tak malych deti pouzit, pokud pani Zdenka neuznava kojeni, noseni v satku apod. a urcite taky spolecne spani. Chci jen rict, ze je velky rozdil mezi vztekanim se a rvanim ditete cca do roku , resp. roku a pul a detmi starsimi. Rozhodne, jak tu jedna maminka psala, vse se vyviji a meni, doufejme, ze k lepsimu. Deti potrebuji hranice a rad a nasi autoritu, ale taky nase prijeti, pochopeni a lasku.