Přidat názor k článku Rodičům malých křiklounů aneb řevem k silné osobnosti

Co se týče mimina, myslím si (a dělala jsem to tak) následující: miminko pokud je najedené, přebalené, nebolí ho bříško, musí být schopno být chvíli (tak deset až dvacet minut)samo. Věkem se ta doba prodlužuje. Já syna nakrmila, přebalila, položila do postýlky a on spustil. Deset minut řval, já k němu přišla, dala dudlíček, pohladila, přihodila chrastítka nebo jiné hračky a zase odešla. Pokud nepřestal, zase jsem přišla až za deset minut. Velmi brzy se naučil, že když ho maminka nedrncá, neznamená to, že je pryč, ale že dělá něco jiného, ale je pořád v bytě. Intervaly kdy vydržel bdící sám se krásně prodlužovaly, ve čtyřech měsících vydržel v postýlce bez remcání cca dvacet třicet minut, věšinou v ní i usnul. To mi stačilo udělat nejnutnější nebo si přečíst noviny. Usínání bylo docela drsný...položila jsem ho do postýlky, zhasla (žádný hračky) a čekala..... po deseti minutách řevu jsem přišla, převrátila, pohladila, odešla a interval příchodu prodloužila. Po pár dnech pochopil, že když je tma, tak se spí.... byly to nervy, první dny praktikování prakticky jen prořval, já nevyspalá. Po pár dnech už jsem k němu nešla a po dvaceti minutách řevu zázrak, usnul a spal celou noc. To bylo něco kolem pěti měsíců. Zkrátka dítě si přítomnost maminky vynucuje, protože mu je příjemná, ale tak to holky přeci nejde, máme taky svoje potřeby..... opravdu svoje dítě moc miluju, ale otroka ze sebe nebudu dělat. Nenaučila jsem ho nic převraného, jen tomu, aby uměl být "sám" resp pochopil, že to nejde, jenom ho drncat kojit drncat kojit... a ani miminko není hloupý, rychle všechno pochopí, až jsem se divila jak rychle. A právě proto, že mi vadil dětský pláč jako většině maminek, naučila jsem ho paradoxně tím vyplakáním neplakat....někdo mi tu psal, že dítě rezignuje, ale není to pravda, je pláč a pláč. Maminka pozná rozdíly, kdy si mimčo vynucuje a kdy něco potřebuje. Moje dítě nerezignovalo, je šťastné a důkazem je mi plný pokoj srdíček s nápisy "mamince" a každovečerní dlouhé mazlení s mojím broučkem.... trocha přísnosti v kojeneckém věku se vyplatila. Ať si odpůrkyně říkají co chtějí a drncají, nemusí ale remcat a psát o tom sáhodlouhé články...