Přidat názor k článku Rodičům malých křiklounů aneb řevem k silné osobnosti

ona je jistota že mám mámu a ta je tu pro mne
a pak je jistita že stejně nikdo nepřijde a musím se s tím vyrovnat sám a to mi je teprve pár měsíců .myslím si že zafungují obě jistoty.o tom jaké dáme přednost respektive jakou jistotu dáme svému dítěti si musíme každý vyřešit sám se sebou .

já jsem také u své dcerky pak použila "výchovu",ale byl jí rok a rozhodně nám to netrvalo týden či jak dlouho,ani to nebylo za řvaní zkrátka bylo vidět že je na takový výchovný zásah připravená a že ho pochopila.ono asi nejvíce jde o to,co komu vyhovuje,ale hlavně si myslím,že jde o jeden problematický rok co se týče spánku a pak to už jistě s dítětem můžete řešit i jinak než vyřváváním. zkrátka jsme jeden rituál vyměnili za jiný.
možná jde také o to,co jsme očekávaly a co skutečně znamená mít malinké mimonko. já sama jsem byla překvapena když mé nespinkalo 16h. denně a pod.ten první rok (a půl...)ze mne dcerka prakticky neslezla,ale mne to navadilo. já jsem tu přece pro ni. myslím že v miminkovství moc o výchovu (tak jak je chápána) nejde, spíše o to dát pocit jistoty lásky důvěry v tento svět. je to jen jeden rok našeho života tak ho těm dětem dejme. smiřme se s tím,že ne každé je jak z tabulek či z maminkovských časopisů.přijměte je takové jaké je i uřvané
zdravím a hezkou noc:-)