Přidat názor k článku Rodičům malých křiklounů aneb řevem k silné osobnosti

Abych se nerozepisovala, naseho syna vystihuje popisek Malenky a Matyaska z 5.11., az na nektre detaily (mokry kapesnik :)).
Myslim, ze kdo to nezazil, nepochopi. A preju Vam, Zdenko, abyste to pochcopit nemohla, tzn. ze Vam preju, pokud budete mit dalsi dite, aby nebyl brecoun a fungovaly Vam na nej ty same metody jako na syna.
Jen jeste poznamka, nase temer trileta dcera (zatim ji jeste par dnu do tretich narozenin zbyva), si myslim, je vychovana, uklizi si, umi si poskladat obleceni, dekuje, prosi, myje si ruce, zuby, cizi deti nebije, o hracky se netaha apod. Kdyz byla miminko, dokazala si hrat a behem hry i usnout, nebrecela (nijak extremne), nemela dudlika, byla vcelku samostatna a to trva dodnes, pritom je to zive ditko s obrovskou fantazii a citlivosti. Se synem je to jine. A moc si preju, aby jako sourozenci meli pekny vztah. I proto nosim, drncam. Ano, jsem nekdy nevyspala, ale rozhodne ne otravena, materstvi si uzivam dvojnasob, i kdyz je to nekdy tezsi. Krome deti, se staram o dum, zahradu, manzela :), a castecne studuji. A taky marnim cas vysvetlovanim nevysvetlitelnych veci. Sama pisete, ze je vam lito " těch, které odsuzují odlišné způsoby výchovy než jsou ty jejich.". Proc tedy nechapete, ze jsou i deti, ktere jsou odlisne od jinych a jsou maminky, ktere vychovavaji jinak. Vzdyt to nutne neznamena, ze vychovavaji tyrany.