Přidat názor k článku Rodičům malých křiklounů aneb řevem k silné osobnosti

Martulko,

Rozdáváte sice otřepané rady jak na běžícím páse, ale nového jste mi neřekla nic.

Najala jsem si chůvu mimo jiné proto, že moje druhé těhotenství bylo velmi nepříjemné. Bylo mi trvale zle. Náš syn mě nekopal proto, že by mě chtěl bít. Nechtěl se prostě přebalovat a převlékat. To asi není nic zvláštního a nepovažuji to za nevychovanost. Když jsem ho dala na přebalovák, prostě kopal. Kopal instinktivně – nedokázal ovládat svoje nohy. .. Ale hlavně – chůvu jsem si najala na radu gynekologa. Porodila jsem v termínu zdravou holčičku. Podle vývoje určitých skutečností však vím, že pokud by se narodila předčasně, měla by téměř jistě určité zdravotní následky možná na celý život. V některých obdobích lidského života se hraje o hodně. Když se dnes podívám do dětské postýlky, vidím, jak dobře jsem se rozhodla.

Radíte mi: pokud do mě dítě jednou kopne, musí následovat jasná autoritativní reakce. Co tím myslíte? Proč nenazýváte věci pravými jmény? Proč neřeknete rovnou, že mu jednu fláknete až zmodrá? Za takové rady vám pěkně děkuju.

Pokud máte na mysli „zvýšit hlas“ a „vykázat do jiného pokoje“, tyto „autoritativní reakce“ již praktikujeme dlouhou dobu, ale nefungují. Máte-li nějakou lepší radu, sem s ní.

„Nikdy se malému dítěti neomlouvejte“ ???? Když udělám chybu, tak se omluvím. I malému dítěti. Děti se učí příkladem svých rodičů. Moje dítě má sice záchvaty vzteku, ale umí poděkovat, poprosit a omluvit se...

Vy zřejmě mezi dětmi neděláte velké rozdíly. Vzteklouny a nevychovance všechny do jednoho pytle. Moje dítě má sice záchvaty vzteku, ale není nevychovaný a mimo domov se chová vzorně.