Přidat názor k článku Rodičům malých křiklounů aneb řevem k silné osobnosti

Milá Jodie, Váš článek se mi moc líbil. My tak velké problémy neměli, snad jen částečně. Časem jsem zjistila, že nemá cenu naříkat. Mnoho problémů, které jsem jako matka prvního dítěte hodně prožívala, se vyřešilo časem. Hlavně nemělo smysl si stěžovat, a to ani známým ani příbuzným. Kdo totiž neprožije - ten nepochopí. Každé dítě je opravdu jiné, každé okolnosti, rodinné podmínky pro výchovu dítěte jsou jiné. Proto si nic nedělejte z kritických a nechápavých ohlasů na Váš článek, kteří by Vaše dítě ihned posílali k doktorovi anebo kteří kritizují Váš přístup jako matky. Možná tito lidé měli jen štěstí na klidná miminka, bez střevních problémů a bez bolestivých zoubků. Když mě bylo nejhůř, vždycky jsem si říkala - radši mít živější dítě, než apatického ležáka - to bývá většinou něco v nepořádku. Prostě budeme mít taky tu osobnost, která se ráda ke všemu vyjadřuje už od kolébky. Je určitě dobrá rada, přijmout dítě takové jaké je a snažit se jej nasměrovat tím správným směrem. Rozhodně nic nelámat přes koleno. Když to nejde teď, možná za měsíc. Vyzkoušíme...