Přidat názor k článku Rodičům malých křiklounů aneb řevem k silné osobnosti

Milá Jodie!
Myslím si,že kdyby si pan Gray přečetl Váš článek,asi by z něj nebyl příliš nadšen.Nevím,zda jste zmiňovanou knihu pochopila dobře,ale způsob výchovy,jaký zde prezentujete knize mnoho neodpovídá.
Jednou z hlavních myšlenek knihy je dle mého názoru to,že by si rodič měl uvědomit,že dítě není pes,který má poslouchat na slovo!Ano, má se podporovat osobnost dítěte,ale v určitých mezích.Autor sám v knize píše,že účelem není vychovat poslušné dítě,ale dítě ochotné ke spolupráci.
Já sama se snažím knihou řídit a mám pocit, že se mi má snaha víceméňě vyplácí.Nemám prakticky žádný problem, syn ochotně a rád vyhoví všemu co mu řeknu.Úklidem začínaje,přes ochotu chodit na nočník až k návratu hraček zpět do regálu po tom,co si je prohlédl při nákupu konče.Stačí mu jen říct PROSÍM a případně mu i něco vysvětlit(např.nemůžeš to teď dostat,až po tom co to zaplatíme,nebo nemůžeme to koupit je to drahé),nyní stačí říct v obchodě teď ne a on už sám říká:ZAPATÍME,nebo DJAÍ...rád spolupracuje a totéž očekává od nás.
Nevím,zda je to výchovou,či on sám je takový i my jsme si užili své při jeho období vzdoru,než jsme začali používat Grayovu metodu,každopádně z něj máme ohromnou radost a doufám,že nám kniha Johna Graye Muži jsou z Marsu,ženy z Venuše a děti jsou z nebe pomůže i přivýchově druhého syna.