Děkuji Vám všem za názory a reakce. Jsem ráda, že si každý stojí za tím svým způsobem přístupu k dítěti. To je přesně to, co jsem chtěla článkem říct. Ať už je Vaše děťátko jakékoliv potřebuje oporu a tu mu může dát jedině vyrovnaný člověk, který si je jistý sám sebou. Na tom jaký je přístup rodiče, jestli přísnější nebo citlivější už tolik nezáleží. Dítě vám potřebuje věřit a pak spolu zvládnete i ty těžší okamžiky.
Můj článek neměl pojednávat o výchově, jak se někteří domnívali. Jen jsem zveřejnila tu svou cestu, jak se z nezkušené maminky stal člověk, který věří sám v sebe. A už vůbec jsem nepsala o tom, že by klidnější děti byly menšími osobnostmi. Jak už jsem psala na začátku diskuze, slovem osobnost jsem chtěla zdůraznit hlavně to, že křiklouni mají kromě svého pláče také svůj úsměv. A často se pod jejich pokličkou breku schovává krásná duše. A nakonec.. nejsem člověk, který by kopíroval nějakou knížku. Knihu pana Graye jsem nakonci článku doporučila proto, že mi dodala hodně podnětů a přiměla mě se nad výchovou všeobecně zamyslet.
Přeji Vám všem krásné rodičovství a dostatek trpělivosti :-)
Předchozí