Přidat názor k článku Člověk má dělat to, nač má sílu

Ahoj Pavlínko, po přečtení tvého článku, jsem si na okamžik myslela, že píšeš o mém Mirečkovi. Je to naprosto stejné, já ještě dodávám, že jsem byla taky tak zoufalá, že jsem zhubla na 48kg. Od syna jsem utekla do práce, když mu byli 2 roky a dodnes toho pochopitelně lituji. Musím říc, že se mi budil do třech let, i když pozvolně to ustupovalo. Nevím, jestli tě potěší, alespoň to, že máš doma možná malého nadaného brečouna. Nevím jestli to jaký teď je má co společného s intelektem, ale u nás to tak bylo. Mireček začal velmi brzo mluvit a to bez šišlání a špatné výslovnosti, od dvou let uměl abecedu a zajímal se o čísla. Do mateřské školky chodil s bločkem, kde měl nakreslené planety a napsáno kolik je na které planetě stupnů, nedělalo mu problém přečist, že určitá planeta má například -470stupňů celsia. Uměl pochopitelně hodiny a v ZOO ho zajímalo o zvířatech jen kolik váží, měří apod. Dnes je Mirečkovi 8 let, má ve škole samé jedničky, ale přizpůsobil se klasické základní škole, takže už mi nepříjde, že by tak vynikal. Pokud se u vašeho chlapečka objeví, že je zkrátka jiný než jeho vrstevníci, když pominu jeho křiklounské období, tak ho určitě nenechte vyhasnout.
U druhého dítěte mám 10.měs. dceru Karolínku, jsem už raději nenechala nic náhodě, tak jsem si koupila knihu Nejštastnější miminko v okolí, moc nám pomohla. To zavinování, zvuk vysavače má určitě co do sebe. Zkus si knihu přečíst, třeba to pomůže. Vím, jak musíš být teď zoufalá, vyčerpaná a unavená, já už se teď na to dívám s nadhledem, ale vzpomínám si, že jsem se cítila úplně stejně. Léta utečou. Držím palce. Milča s rodinou.