Přidat názor k článku Člověk má dělat to, nač má sílu

ahoj. mam nyni 2 leteho syna a to o cem pises moc dobre znam. ani se mi vlastne moc nechtelo ve vzpominkach vracet k nasim zacatkum. dodnes to ve me je tak trochu nezpracovane. syn neznal postylku, kocarek , neznala jsem, co je to ve dne v klidu spat. pribrala jsem v tehotenstvi 25 kilo a za 6 mesicu zhubla 30 !! bylo to fakt strasne narocny. zachranil nas baby vak, coz znamenalo, ze jsem prvnich 6 mesicu prosedela cele dny i noci bud u kojeni nebo s ditetem v baby vaku. az pozdeji mi doslo, ze postylky, kocarky a vubec vsechna ta moderni zarizeni nejsou pro deti moc vhodna.ony chteji mamu a vse ostatni jde stranou. v 6 m. jsme zrusili postylku a syn zacal spat s nami.opravdu po tech pul roce to zacalo byt o neco lepsi. z kluka roste velka individualita, je to velmi bystre a inteligentni dite, od 20 m. nespi, jen v noci, zato, zaplatpanbuh,velmi dobre a budi se jen na piti vody.ale vlastne ten zaprah pokracuje. syn vyzaduje neustalou pozornost, nehraje si temer sam a ja neudelam vubec nic !!! protoze uz jsem nevedela co dal, zasla jsem asi pred rokem k jedne "kartarce" a ta mi rekla tolik veci,ze konecne vidim pricinu i souvislosti a dava mi to silu brat syna takoveho, jaky je. to je pro me ten nejtezsi ukol ! clovek vzdy vydri vic, nez si mysli. preju ti hodne sil a spostu lasky a at vydrzite. za par mesicu zbyde jen vzpominka !!