Přidat názor k článku Kojení - horor větší než porod

Dášo, jsem stejný případ. Velká prsa. Po porodu dcery se mi mléko vůbec neudělalo. Dvě kapky "vody", kterou jsem vytlačila, to bylo vše. Dodnes mi hodně lidí nevěří, že je to možné (hlavně ty, co kojili bez problémů). I tchýně mi říkala, ať si prsa podvazuju, když "nechci" kojit. Já ale chtěla, bohužel, nebylo co. Zkusila jsem si odsát (to už jsem byla doma) a po hodině jsem odsála z obou prsou 5 ml. Navíc dcera se narodila dost malá (2,53) a tak jí museli hned přikrmovat, takže pak nechtěla sát. Doslova když jsem vyndala prso, spustila tak šílený řev, že se samozřejmě nepřisála. Ani se nesnažila. Už jsem si pak dělala legraci, že bych taky řvala, kdyby na mě někdo vytáhl takovou horu a snažil se mě "zavalit". :-)))))
U syna jsem kojila 5 týdnů, ovšem jsem musela dokrmovat. Naprosto mu to nestačilo. Kojila jsem 40 minut a on pak vypil ještě 60 ml umělého mléka. Když jsem mu ho nedala, tak řval hlady. Přitom se mi zdálo, že mléka mám dost. Odsála jsem i 90 ml (časem i 120), ale i když to vypil z láhve, tak za 20 minut řval hlady. I když jsem stále přikládala, moje prsa prostě nestačili produkovat mléko a hlavně v takové "kvalitě", aby to malého zasytilo. Vypadalo jako šedá voda. Později jsem viděla, jak vypadá mateřské mléko a bylo jiné než to moje. Připadá mi, že se mi dělalo pouze přední mléko. Nebo nevím. Nikdo to nedokázal vysvětlit a žádná laktační poradkyně mi nedovedla pomoci.
Jo a když jsem před dětskou sestrou řekla, že mám "slabé" mléko, tak mi řekla, že slabé mléko neexistuje.
Kojení je prostě věda. Mám spoustu podobných zkušeností ze svého okolí. Žádné trauma jsem z toho ale neměla. Co jsem měla dělat, kde nic není, ani smrt nebere. Prostě jsem musela, ač nerada, krmit obě děti uměle. Zatím se to na nich nijak neprojevilo.