Přidat názor k článku Kojení - horor větší než porod

Nedá mi to, abych nenapsala příspěvek o svém bezproblémovém kojení, které mě přesto nenaplňuje.
Mám už třetí dítě, obě starší jsou kojené,první do roku a druhý do roku a půl. Nejstarší syn je alergik, do dvou let trpěl intolerancí kravského mléka, druhý má také náběh na nějaké alergie a kojím i třetího dvouměsíčního. Přestože jsem žádnými většími problémy při rozkojování netrpěla, měla jsem teď u třetího kojení plné zuby už po 14 dnech,zvlášt, když chtěl pít už po čtrnácté za den. Jen myšlenka na to, že je to pro něj prospěšné,mě odvedla od koupení umělého mléka. Teď už pije normálně,asi 8x, přesto se už těším až přestanu kojit a to jsou mu teprve dva měsíce. Upřímně řečeno, nebýt těch rodinných alergií a cen umělých mlék asi bych s tím brzy sekla, protože kojení je fakt dost dřina, ikdyž mi to jde samo. Je to dost náročné na organismus, já vyloženě cítím, jak mi po kojení klesne nálada, cítím se nic moc a ještě mám tak strašnou chuť na sladké, že se mi od porodu podařilo přibrat už 4 kg. Toto jsem zažívala i u předeslých dětí...Co s tím? Mám s kojením praštit nebo se dál obětovat? nebo zkrátit dobu výlučného kojení a začít dřív přikrmovat? Před chvílí jssem kojila, tak jsem z toho ještě trochu skleslá...Ale zas to přejde.
Ještě jedna poznámka. Myslím že by se mělo budoucím maminkám na kurzech a těhotenských poradnách sdělovat nejen to jak je kojení přirozené, ale hlavně to, že to většinou nejde samo a že většina maminek s ním má zpočátku menší čí větší problémy.Protože spousta z nás je pak zaskočeno tím, že to není tak jednoduché. A tudíž to ne každá může zvládnout. Pak by možná maminky, které nekojí neměly mnohdy zbytečně výčitky svědomí.