Přidat názor k článku Kojení - horor větší než porod

ahoj holky, já si také myslím, že důležité je štastné miminko a štastná maminka.
Ale musím přidat pár svých postřehů:

mléka jsem měla tolik, že když malý pil, vždycky se (první tři měsíce dusil) a když se pustil, stříkalo ze mě mléko samo cca 2, 2,5 daleko. Šílený. Když jsem si pod prs dala skleničku, "odstříkala" jsem takhle bez práce i padesátku, prostě to ze mě lítalo. Musím vám napsat co mi pomohlo - já jsem nepochybovala, že kojit jde a že kojit budu. Po porodu jsem věděla, že je mimi dva- tři dny vlastně "hlady", z prsu vysaje jen kapičky mléka, takové té kašičky co se připravuje v době těhotenství a chrání ho před infekcí. A že první tři dny vlastně nemá hlad, protože jede ze zásob. Když mléko přišlo, vytékalo mi i samo (předklon v koupelně a horká sprcha), ale rukou to nešlo. ZAto když malý začal sát, mléko teklo okamžitě, ten pocit tepla a úlevy je nááádherný:) Co mě šokovalo - bolest. Technika byla dobrá, ale já si nenechám na prsa šahat ani od manžela, nedělá mi to dobře a ted tenhle svěrák. Měla jsem bradavky pokousané do krve, ale vydržela jsem. A brečela u toho tři měsíce. Ale po prvních asi pěti minutách ta bolest trošku povolila a já jsem malého hladila po tvářičce a tak.. obdivovala jak je krásný a to byl ten pravý spouštěč mléka. Ta pohoda a láska k mimču. Takže doporučuju se tím kojením nestresovat, pak se rozkojíte ještě hůř.

A hlavně - odsávačkou jsem ze sebe nedostala nic. Přišlo mi, že je to nepřirozené.. vidět tu nataženou bradavku:)) .. prostě to asi psychicky nešlo. Doufám, že druhé budu moct kojit, ale kdyby ne, nevím proč, ale kdyby ne, půjdu pro Nutrilon. At jsme všichni v pohodě:)