Přidat názor k článku Kojení - horor větší než porod

Ahoj, se zájmem jsem si přečetla článek i komentáře. Já kojila sotva týden. V porodnici jsem měla pozdější nástup laktace, Lukáška mi sestry dokrmovali stříkačkou s cizím MM. Také mám velká prsa a žádné bradavky. Nicméně jsem patý den ocházela z porodnice jako plně kojící. Doma se to ale všechno zkazilo, bohužel jsem si hrála na hrdinku, jak všechno s přehledem zvládám, a po té, co jsem čtyři dny rodila(vyvolávaný porod) a čtyři dny prochodila s plačícím Lukýškem po chodbách, než se mi spustilo mléko, jsem doma stěhovala nábytek-nebyl ještě připraven pokojíček pro Lukýška a přítel chtěl spát sám, aby nebyl moc nevyspalý. Umírala jsem už únavou a Lukýšek mi začal stávkovat při kojení, odmítal se přisát. Přítel mě pořád nutil, že musím, musím kojit, bez ohledu, jak se cítím, že je to pro malého to nejlepší. Přitom mě vůbec s ničím nepomohl, dostala jsem vynadáno, že není oběd a vytřeno......pak přišla babička, která mi sdělila, že s takovými prsy jako mám já se kojit nedá. Já dostala zánět do obou prsou, vysoké horečky, Lukýšek jenom řval a vůbec se nechtěl přisát. Bez mého vědomí mu babička dala flašku s Nutrilonem, pochopitelně pak už se nepřisál vůbec, takže kojení šlo do háje. Moc si dneska vyčítám, co jsem měla v hlavě, proč jsem nelehla do postele a nevynutila si pomoc s domácností, proč jsem nezkusila laktační poradkyni, proč, proč......Dneska už s tím nic neudělám, výčitky mám pořád, asi hlavně proto, že vím, že jsem nezkusila všechno, mám pocit, že jsem to vzdala moc rychle. Ale Lukýšek je zdravé veselé miminko a to je hlavní. U druhého mimi to chci určitě zkusit!!!