Nezlobte se, ale nesouhlasím s Vámi. Věkový rozdíl 3 roky podle mě nemůžete brát jako zázračný interval, který zaručí optimální psychický vývoj dětí a rodinnou pohodu.
Jestliže máte několikaletou praxi rodinného terapeuta, jistě mi dáte za pravdu, že vše je především v lidech. Můj manžel a jeho bratr jsou od sebe 18 měsíců a mají spolu vynikající vztah a naopak znám sourozence, kteří jsou od sebe ony 3 roky a nemohou se vystát.
Určitě bude situace s druhým těhotenstvím jiná u ženy, která má už od počátku manželství jedno dítě - a totiž svého muže, kolem kterého musí skákat a který jí s ničím nepomůže a jiná u ženy, které všemožně manžel vypomáhá, babička bydlí ve vedlejším bytě a je ochotná kdykoliv pohlídat a vnoučatům se plně věnovat.
Vámi doporučované autory jsem četla až na Lemana - četla jsem jak Jiřinu Prekop, tak Matějíčka, dále i Virginni Satirovou a mnohé jiné a přesto jsem se vědomě rozhodla "zkrátit" onen doporučovaný interval 3 roky a nelituji toho. Žádné narušení psychického vývoje u svých dětí, ani u sebe, ani u svého muže nepozoruji :-).
Mimochodem právě Jiřina Prekop píše, že nejlepším "cvičištěm" sociálních dovedností je rodina plná sourozenců /čehož s itervalem 3 roky v dnešní době docílíte dost těžko/ a věkový odstup u ní nehraje až takovou roli - pokud vím, pracuje s hierarchií prvorozený - druhorozený atd.
Navíc, příroda si nevybírá, takže ani s tříletým plánováním to nemusíte plně "vystihnout", ze tří let může být šest a nebo také deset :-).
S pozdravem Olga F.
Předchozí